Hunter S. Thompson kdysi pracoval jako redaktor pro podprůměrný portorický plátek, a zhruba v téže době se rozhodl přetavit svou zkušenost na ostrově, své postřehy a historky svých přátel pisálků do knihy, kterou chtěl vytvořit nový velký americký román. Na nevydaný román se mu však prášilo nějakých třicet, čtyřicet let, než jej u něj na polici našel Johnny Depp a byl jím uchvácen.
Mladý novinář Paul Kemp přilétá do Portorika. Jako většina ostatních, hledá, těká. Zároveň má ale temné podezření, že život, který vede, je prohraná bitva. V tomhle ambivalentním a pochmurném rozpoložení jej sledujeme, kterak se seznamuje s kolegy, flámuje s nimi, pokukuje po děvčatech, protlouká se a snaží se zažít něco výjimečného, aby tím prošel s lakoničností sobě vlastním.
Hunter S. Thompson
Hunter S. Thompson (1937 – 2005) se začal oběma důležitým věcem věnovat již v útlém věku – žurnalismu i omamným látkám. V jednom mu pomáhalo neuvěřitelně silné zdraví, ve druhém neuvěřitelně bohatý slovník, silný subjektivismus, autenticita a dravé tempo, které se staly základem gonzo žurnalismu, jenž Thompsonovi vynesl místo jednoho z nejvýznačnějších žurnalistů všech dob. Novel možná napsal jen několik, v češtině vyšel jak Strach a hnus v Las Vegas, tak i Rumový deník, zato články popsal tisíce stran.
Ve své touze napsat velký americký román trávil Hunter S. Thompson konec padesátých let tak, že na psacím stroji stále dokola přepisoval Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho a Hemingwayovo Sbohem, armádo. Snažil se tak vžít si jejich styl psaní, zarýt si jejich rukopis pod kůži.
Rozhodně si z toho něco vzal. Rumový deník byste si sice s ničím z pera Hemingwayova či Fitzgeraldova nespletli, ale jejich vliv se vepsal do každé věty, kterou Thompson lepí beznadějný příběh věčného hledání a vědomí, že ve skutečnosti není co hledat.
Rumový deník neoplývá zrovna bohatým příběhem, ba naopak, jeho narativ se dá bez špetky křivdy označit za chatrný a chabý. Příběhovou linku tvoří Kempovo plácání se na místě – přijede, píše, dvě stě stránek slýchá o pádu novin, do toho se sem tam opíjí, skončí. Oblouk slabší íránská měna.
Ale snad právě pro ono hemingwayství jako by nebylo dějové mrcasení se až tolik na škodu. Naopak sedí prázdná konstrukce k prázdnosti celé knihy – tedy nikoli prázdnoty myšlenky či sdělení, alebrž prázdnoty protagonisty Rumového deníku.
Thompsonovi kniha slouží především jako médium ke sdělování svých pozorování – o tom, jak všichni něco hledají; něco, co nemohou najít, protože kdykoli to mají před očima, zmizí to, nebo se to přesune někam jinam. O tom, jak se člověk může ve své svobodě cítit udušený, zardoušený netečností, nihilismem a zmarem. O tom, jak to vše zabíjí alkoholem, aby mu i ten zhořkl. O tom, jak se nadšeně vrháme do nových prostředí, aby to nakonec byly jen kulisy, kterých si stejně nevšímáme.
Jen jsem seděl, pil a snažil se přijít na to, jestli stárnu a moudřím, nebo jenom stárnu
Nejpřekvapivější je, vzhledem k autorově věku nějakých dvaadvaceti let v době napsání knihy, Thompsonova schopnost popsat pocit stárnutí. Nikoli stáří, ale stárnutí. Postupného zahořkávání a vzrůstající otupělosti, vědomí, že vše, co je před vámi, už se nevyrovná tomu, co máte už za sebou, a co jste si stejně neužili důsledně, vědomí, že jste od sebe v tomhle věku očekávali více, než máte. Vše jako by vystihovala lakonická věta z jedenácté kapitoly: Jen jsem seděl, pil a snažil se přijít na to, jestli stárnu a moudřím, nebo jenom stárnu.
Přes spoustu bystrých postřehů a nekolísající atmosféru však Rumový deník po stylistické stránce dává trochu znát, že jej Thompson napsal na začátku své kariéry. Sem tam dochází k sebeopakování, sem tam působí scény trochu lacině, autorův osobitý humor činící ze Strachu a hnusu v Las Vegas takovou klasiku se ještě pořádně nerozvinul a vedle pocitu, že by kniha mohla čítat o mnoho stran méně, se občas především do přímých řečí vyrušovaných a přetékajících výrazy typu řekl ten a ten vkrádá pocit stylistické neobratnosti.
Rumový deník není špatná knížka. Rozhodně se nedá doporučit těm, kteří vyhledávají především knihy založené na příběhu, a také se nedá očekávat zběsilá, humorná jízda jako ve Strachu a hnusu v Las Vegas, ale má toho mnoho co říci – ať už o Portoriku, o autorovi, nebo o nás samotných. Jen dává po celou dobu čtení lehký odér vyčpělosti na odiv důvody, proč vyšla původně až tolik let po svém napsání. Přesto je tahle pozornost upřená na Thompsona více než příjemná. A byla-li by upřená i na jeho nebeletristickou práci, archiv by se dal označit za truhlici plnou zlata, z níž se dá čerpat dlouhá léta.
(poznámka na konec: Obálky Ktaiwanity, tedy Kateřiny Bažantové, se dají poznat už na první pohled. Jsou výtečné, a Kontrastu tak za zpracování letí uctivá poklona)
Originální název: The Rum Diary
Český název: Rumový deník
Autor: Hunter S. Thompson
Překlad: Pavla Horáková
Počet stran: 224
Vazba: Pevná
Vydalo: DOBROVSKÝ – Kontrast Vintage, Praha 2020
Doporučená cena: 299 Kč
