Menu
FANZINE.cz
Literatura

RECENZE knihy Jaroslava Seiferta: Chlapec a hvězdy

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

21. 12. 2018

Na své nobelisty bychom neměli zapomínat. Především máme-li jich tak málo. Především máme-li jen jednoho za literaturu. Přesto Seifert nepatří k nejvyhledávanějším tuzemským autorům ani zdaleka. A když už, jedná se spíše o studenty sahající jen po těch nejznámějších dílech kvůli povinné četbě. V novém vydání si teď můžeme připomenout jednu zapomenutější sbírku, Chlapce a hvězdy.

Každý z nás si rád vzpomene na své mládí. Ty hořkosladké momenty, kdy se díváme na zasněženou krajinu zamlženýma očima a vidíme tam pobíhat děti v kulichách z jiné doby, jsou pro nás k nezaplacení. Jaroslav Seifert udělal v Chlapci a hvězdách totéž.

Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert byl český básník, prozaik, publicista a překladatel. V raném období byl významným představitelem proletářské poezie, posléze pak jeden z našich největších básníků poetismu. Seifert byl první a dosud také jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Mezi jeho nejslavnější sbírky patří Město v slzách, Na vlnách TSF, Maminka nebo Morový sloup.

Seifert se ale nevydal na pole za městem, aby viděl závěje předvánočního sněhu (který do Vánoc určitě roztaje); Seifertovi stačilo otevřít knihu ilustrací Josefa Lady. Josefa Lady, jehož obrázky má snad každý Čech spojené právě se svým dětstvím.

Přestože Chlapec a hvězdy neobsahuje Ladovy ilustrace, nejednou je můžete z básní přímo cítit. Lehce se o ně otřete při popisu sněhových kanafasů, naplno se do nich ponoříte při rozmluvách s vodníkem.

Co se vodníka týče, dovolí si Seifert dokonce vtěsnat do sladkobolných veršů i trochu humoru ve chvíli, kdy Ladu jmenovitě zmiňuje, nebo kdy odkazuje na Karla Jaromíra Erbena.

Krasosmutnění jde Seifertovi na výbornou. Zpočátku možná úplně nefunguje, časem se ale člověku vetře pod kůži a donutí ho slyšet onen neustálý melancholický, nostalgický tón vytrubovaný pod verši. A to funguje i na kluka z Prahy; dětství na venkově není nutnou podmínkou. Pětapadesátiletý Seifert možná měl mnohem více, na co vzpomínat, ale ke štěstí mu stačilo pár obrázků dětské krajiny.

Chlapec a hvězdy celkově míří na dětství. Jednoduchá stavba veršů a rýmů sice ukazuje, nakolik přirozeně Seifert sbírku vytvořil a nakolik plynule psal, ale mnohdy působí až jako veršovánky pro děti.

Vodičko, dej mi notu. La-la, slyšíš? Už je to tu.

Leckdy dokonce dospělý čtenář zavrtí hlavou, že tohle není ten Seifert, jakého chtěl. Veršovánky a rýmovačky čas od času působí jako vystřižené z leporela nebo ze slabikáře. Záludnější struktura, působivá metafora, silný obrat? Nic takového.

Májový den nebo Píseň o vločkách připomínají opravování slohových prací žáků základní školy, když jim dáte za úkol napsat básničku, otevírací báseň U studánky nabádá rovnou k zavření. Když dojde na Zabijačku, máte dojem, že stojíte u vývěsního štítu na vesnici, když se schyluje k veselici, a místní srandista se rozhodl velkou akci inzerovat za pomoci veršíků.

Chlapec a hvězdy je zajímavou sbírkou. Ačkoli hlavní nostalgická náplň funguje, člověk odejde zklamán z literárního hlediska. Stejnou měrou a originálněji na něho zapůsobí Ladovy obrazy. Přesto se nedá než doporučit poznat jednoho z nejslavnějších českých básníků také z jiné sbírky než z těch nejslavnějších. A také ve zcela jiné pozici.

Název: Chlapec a hvězdy
Autor: Jaroslav Seifert
Počet stran: 76
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Vyšehrad, Praha 2018
Doporučená cena: 199 Kč

Ohodnoťte tento článek:
0

Právě čtete

RECENZE knihy Jaroslava Seiferta: Chlapec a hvězdy

Hide picture