×
FANZINE.cz

RECENZE knihy Joea Hilla Na plný plyn

Jméno Joe Hill poznaly pulty knihkupectví roku 2005 sbírkou povídek Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy. Ačkoli čtenáři na něho mohli narazit již dříve roztroušeného v různých méně známých periodikách, právě tahle kniha sebraných povídek byla jeho prvním skutečným vstupem na pole publikované literatury. I vše, co se mu někam podařilo protlačit předtím, byly krátké povídky. Nejnovější kniha, Na plný plyn, nám tedy autora vrací v pozici, v níž proraziů, a tedy tak, jak by mu to zdánlivě mělo jít nejlépe – jako autora krátkých příběhů.

Na plný plyn má bohatý rozsah námětů. Od očekávaných hororů přes fantazírování a sci-fi po obyčejné cesty letadlem ve světě, kde se schyluje k nukleárnímu konci světa. Joe Hill zavede čtenáře na děsivý kolotoč, projede se s ním na motocyklech pouští, navštíví pohádkové světy a nakoukne do války na Blízkém východě.

Joe Hill
Joseph Hillstorm King je syn Tabithy Kingové a Stephena Kinga. Nebylo pro něj tedy lehké stát se spisovatelem a vystoupit ze stínu svých slavných rodičů, ale podařilo se mu nejen to. Pod pseudonymem Joe Hill, který ho nespojuje se slavnými předky, se proslavil v literatuře i komiksu. Mezi jeho díla patří například Bobby Conroy vstává z mrtvých, Černá krabice, Rohy, Ohnivý muž nebo komiksy Plášť a Zámek a klíč.

Stejně jako je rozmanitý duch povídek v knize obsažených, je bohužel rozmanitá ale i jejich kvalita.

Knihu otevírá Jízda, již Hill napsal se svým otcem Stephenem Kingem, a která slouží jako jeden z nejhorších otvíráků všech dob. Autoři na jednom místě do úst jedné z postav dávají poznámku „To je vystihovalo: Výblitek silnice“, a jako by tím hodnotil celých třicet stran – nudnější škvár o drsných motorkářích byste nenašli ani v morzakorovém braku osmdesátých let.

Druhý kus napsaný s otcem, Ve vysoké trávě, v porovnání s Jízdou obstojí… Byť takové provnání může být jen stěží považováno za chválu. Ve vysoké trávě založili autoři na perfektním námětu z hlavy každého z nás – sakra, ta tráva je tak vysoká, že by se v ní dalo ztratit! – ale už se jim nepodařilo ukočírovat jej a nějak jim proklouzl mezi prsty a změnil se ve zcela všední a nezáživný rádobyhorůrek.

Ostatně, právě to je nejslabší prvek knihy – horory. Jakkoli Hill patří mezi talentované autory hororů a některých kousků si jeho čtenáři velmi považují, v nové sbírce patří horory právě mezi ty části knihy, které byste raději zapomněli.

Erbenova coververze Mateřídouška Hillovi dá možnost vyjádřit se o separatistických hnutích, místo toho ale zapadne do bláta botanických strašidel. Stanice Wolverton se zdá vytvořit paralelu mezi dravostí hlavní postavy a vlků, ale nevyužije ji a dospěje do otřesného klišé na konec. Temný kolotoč s vraždícími kolotočovými koníky dá opět vzpomenout na velmi špatné horory osmdesátých let a k dokonalosti mu chybí jen filmová verze s jednohlasým dabingem. Tweetování z Cirkusu mrtvých má velmi příjemnou formu povídky v tweetech, ale ani takový nápad neunese děj bez špetky kouzla.

Stejně jako Tweetování z Cirkusu mrtvých stojí na formě i povídka jemu předcházející, Ďábel na schodech. Těžko říci, jak by Ďábel na schodech dopadl, kdyby Hillovi na poslední chvíli nepřišlo na mysl přepsat jej tak, aby odstavce připomínaly schody. Působí velmi příjemně vizuálně a ovlivňuje i styl, jakým jej autor vypráví. Osvěžující, nápadité a i přes slabý závěr poutavé.

Když jsou ve sbírce hororových povídek nejslabší hororové povídky

Ze své komfortní hororové zóny Hill vystoupil i žánrově.

Záleží mi jen na tobě zapadá do škatulky sci-fi, ale ať už to přisuzujeme autorově nezkušenosti v žánru nebo prostě neobratnosti, nijak jeho možností nevyužívá a pouze schematicky načrtá fádní příběh jdoucí od A do B. V Palci vytváří thriller, kde rodinou Kingů oblíbený Vietnam vyměňuje za Irák, ale stejně servíruje jen již tisíckrát rozžvýkaný chod. Faun je vlastně taková pohádka pro dospělé, od které si ale slibujete více, než dostanete. Závěrečná překvapivě klidná apokalypsa Propouštíme vás by možná zapadla, kdyby se objevila uprostřed sbírky, ale jako závěr funguje velice dobře a střídání pohledů postav jí vdechuje větší poutavost, než mají předešlé.

Na pomezí mezi pohádkou a hororem balancuje U stříbrných vod jezera Champlain. Odmyslí-li si člověk ten trapný konec a odpustí-li jí značné natahování, má před sebou jímavou oslavu dětské představivosti a potřeby dobrodružství, která jako by vypadla z příjemnějších děl Raye Bradburyho. S fantaskními motivy koketují i Pozdní návraty, ale cestování časem či ožívání mrtvých zde hraje až druhou roli – jako celek povídka vzbudí ve čtenáři hřejivý pocit a možná až dojetí; a donutí vás přemýšlet o tom, jakou knihu byste chtěli číst jako tu poslední před svou smrtí.

Joe Hill většinou začne povídku dobře a okamžitě vykreslí atmosférický obraz situace, ale ve fázi vedení příběhu a jeho ukončení už selže. Jako by to chtěla kniha podtrhnout, ze všeho nejlepší je tu úvod nazvaný A kdo je váš otec? V něm se Hill mimo jiné přiznává, že právě povídky ho zviditelnily; no, je asi hezké se ke svým počátkům vrátit, ale možná občas není to první album to nejlepší. Ani ten původní přístup. Hill se za ty roky vyvinul správným směrem, ale v knize Na plný plyn dává zpátečku do zapomuntíhodného braku.

Originální název: Full Throttle
Český název: Na plný plyn
Autor: Joe Hill
Překlad: Adéla Bartlová
Počet stran: 450
Vazba: Pevná
Vydalo: Beta, Praha 2020
Doporučená cena: 429



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..