Menu
FANZINE.cz
Literatura

RECENZE knihy Virginie Woolfové Vlny

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

6. 3. 2019

„Kdo se bojí Virginie Woolfové?“ ptal se kdysi Edward Franklin Albee. Strach je na místě, Woolfová bývá zaslouženě považována za jednu z nejvýraznějších spisovatelek v historii nejen anglické, ale celosvětové literatury. Její Vlny respekt neztratily ani po téměř stovce let. Pokud ale strach překonáte, ponořte se do nich a pociťte, jak vás objímají a kterak se přes vás převalují.

Bernard, Susan, Rhoda, Louis, Jinny, Neville. A vlny. S rozbřeskem se zvedají vlny. S rozbřeskem výše zmíněná šestice protagonistů zvedá své hlasy. S rozbřeskem stražíme uši. Poledne, kdy hlasy švitoří v zenitu, kdy vlny dosahují na pobřeží nejdále. A soumrak. Soumrak, jenž smývá vlny z písčitého břehu; nikoli však skutečně, jen je přikrývá poduškou tmy. Jen přikrývá hlasy.

Virginia Woolfová
Anglická spisovatelka a feministka, členka Bloomsbury Group Virginia Woolfová (1882 – 1941) bývá pokládána za jednu z nejdůležitějších autorek vůbec. Její deníky a modernistická próza, stejně jako eseje a další články patří mezi povinnou literaturu po celém světě. Se svým poetickým jazykem a osobním přístupem se proslavila nejvíce romány Paní Dallowayová, K majáku a Vlny.

Vlny představují v bibliografii Virginie Woolfové zřejmě nejexperimentálnější dílo. Nesledujeme komplexní příběh, dovoluje nám pouze vyslechnouti vnitřní monology šestice našich postav.

Jejich očima, skrze jejich vnímání ale sledujeme opravdové příběhy: cesty lesem, strasti studijních let, lásky, vzestupy a pády, smrt blízkých, příkoří okolí, shledání po létech… Co vlastně představují, když ne úsek v našich myšlenkách? Jak jinak vnímáme křupající podzimní listí pod podrážkami, když ne jako myšlenkový pochod?

I s takto omezenými prostředky ovšem Woolfová popisuje život v celé jeho komplexnosti. Od rozpuku slunného mládí přes přicházející povinnosti po rodinný život; stáří, dost možná smrt. To, k čemu mnozí autoři potřebují věty popisné, pro což sahají k nepřeberným fíglům a stejně nedosahuí uspokojivého výsledku, dovede Woolfová shrnout pouze za využití introspekce.

Zde by vše mohlo snadno troskotat na neschopnosti odlišit od sebe jednotlivé charaktery, vytvořit jednoznačně rozpoznatelné osoby, jež se budou během knihy vyvíjet a jež budou především oplývati nějakou skutečnou osobností, nikoli pouhou archetypální črtou. Woolfová zdařile vykreslila natolik uvěřitelné a natolik individuální osobnosti, že člověk může i přeskakovat ony poznámky typu řekla Rhoda a bezchybně mluvčího určí, bezchybně se ponoří do hlubin jeho duše.

Otázky může vzbudit styl, jenž Woolfová ve svých dlouhých odstavcích užívá. Nádherný, čtenář si jej užívá a každá věta nadnáší jeho představivost jako chladivá vlna (v životě jsem se nesetkal s tak sugestivně, přesvědčivě a kouzelně prezentovaným rozbřeskem), ale opravdu myslíme v tak vznosných větách? Skutečně našeho mozkové synapse komunikují s takovou pompou a krásou? Nebo je jen lidský intelekt natolik komplexní, že by jej jednoduché věty nedovedly vystihnout?

Ostrůvky světla proplouvají travou. Propadly korunami stromů

A právě vystihnutí toho, jak se naše pozornost tříští, kterak přeskakujeme od jednoho vjemu k druhému, to vše Woolfová zpracovala způsobem vskutku nevídaným. Pracuje s tempem, kdy čtenáře na jedné straně zahlcuje imaginativními obrazy v odstavcích čítajících i celé stránky, na straně druhé v předposlední části předvede radikální změnu, kde délka a rozvitost souvětí ustupuje s rychlostí, s jakou víno v láhvi protagonistů ubývá. Stylistický vrchol zachycení toho, jak funguje lidská mysl a do kolika směrů uhýbá pak představuje část, kde Louis čte báseň.

Vlny byly pro život Virginie Woolfové fatální. Právě v nich ukončila svůj život, když s kapsami kabátu naloženými kamením vstoupila roku 1940 do řeky Ouse. A právě Vlny představují TO dílo. To, které vám nedá ani chvíli oddychu a které ani na chvíli neztratí svůj dech. Dovážíte-li se, naopak dovolí vám, abyste se v něm ztratili.

PS: Edice klasiků z Odeonu se mi vždy grafickým zpracováním velmi líbila, ale Vlny celou laťku posouvají o sféry výše.

Originální název: The Waves
Český název: Vlny
Autor: Virginia Woolfová
Překlad: Zdeněk Ziegler
Počet stran: 280
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Odeon, Praha 2019
Doporučená cena: 349 Kč

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE knihy Virginie Woolfové Vlny

Hide picture