Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE komiksu Alana Martina a Bretta Parsona Tankerka: Dvě holky, jeden tank

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

31. 10. 2020

Letos jsme se po více než dvaceti letech konečně dočkali souborného vydání prvních dobrodružství naší ujeté punkerky Tankerky. Tak jsme přičuchli k tomu, jak tahle podvratná šílenost spatřila světlo světa. Abychom ale měli přehled poněkud jistější, Dvě holky, jeden tank nám Tankerku ukazují z opačného konce, totiž v jejím dobrodružství z roku 2016. Je barevná, ale pořád stejně oprsklá.

Tankerka má problém. Nemá tank. A bez tanku se těžko dělají problémy. Což je pro někoho, kdo je na problémech víceméně závislý, samozřejmě problém. Ale každý problém má své řešení: Chce to nějakou levárnou splašit šušně, za které se koupí naprosto totožný, stejně destruktivní válečný stroj. Doufám, že každý ví, že cesta za tímhle cílem nebude bezproblémová.

Alan C. Martin
Kdyby Dave Lister z Červeného trpaslíka zůstal na umělecké škole více než 97 minut a ostříhal si svých pět dredů, stal by se z něj Alan C. Martin. Neochvějný protisystémový pankáč, který strávil polovinu devadesátých let po hipísáckých komunitách ve Skotsku. Jo, a vlastně taky komiksový scenárista, který pomáhal vymyslet neméně punkovou antihrdinku Tank Girl (Tankerka) a napsal obrovské množství jejích epizod i její knihu.

Ve svých prvopočátcích se Tankerka (dříve Tank Girl) ukázala jako ryzí, čistokrevný punk. Anarchie, nesmysly a šílená dobrodružství mnohdy postrádající hlavu a patu, stavící se podvratně nejen k morálce, ale i ke klasickému autorskému přístupu. Na hlavu postavené, bez hlavy a paty, amatérské a především a právě proto zatraceně zábavné. Ale i holka našich snů stárne a nutně se mění.

Namísto ztřeštěných několikastránkových jednohubek a vtípků máme ve Dvou holkách, jednom tanku celistvý příběh kolem stovky stránek.

Delší příběh může některým čtenářům být po chuti. V tomhle rozsahu se i sebevětší chaotik nevyhne tomu, aby děj plynul z bodu A do bodu B a celý komiks je tak mnohem uchopitelnější. Ti, kteří tak moc chtěli Tankerku vyzkoušet, ale ve starých příbězích se ztratili a hlava jim z toho šla kolem, právě tady získávají mnohem přístupnější vchod. Zatímco ta stará branka byla zrezlá a posprejovaná a člověk ji musel nebezpečně přelézat, tahle novější je sice taky posprejovaná, ale rez trochu opadala a vrata se dají otevřít, zatlačíte-li trochu.

Pak je tu druhá mince. Ti, které Tankerka oslnila právě tím, jak daleko za běžná schémata zašla. Ten starý dobrý punk měl v sobě jakýsi náboj, ducha, který se nedá jen tak napodobit, a hlavně pocit, že to všechno vznikalo z neuvěřitelného nadšení a autoři si u toho užili mnoho srandy. Zřejmě ještě více než čtenáři, ale ten dojem se do těch nepřehledných skopičin nějak přelil. Tady už mají tihle příběhoví neznabozi na svůj vkus příliš uhlazenou výprávěnku, stále ztřeštěnou, vtipnou a drzou, ale přesto přese všechno trochu připomíná podbízivou a líbivou volovinu, jakých není na kulturním trhu zas tak málo.

„Vypadni z mýho análu, hajzle!“

Další skok tkví v kresbě a vystihuje vlastně též. Černobílý Jamie Hewlett byl mnohdy nepřehledný. Drobnými, úchylnými detaily zahlcoval panely k nečitelnosti, ale dával jím tím ohromnou sílu a dynamiku. Brett Parson se zdá být jeho barevným pokračovatelem, ale i přes pastelovou pestrobarevnost dospělejším a vyklidněnějším.

Kresba Bretta Parsona má ale vlastně vše, co by měla mít. Smysl pro karikaturu a zkratku, vtip, potřebnou dávku perverze a neuvěřitelnou hravost, kterou barevná škála jako vystřižená z komiksu pro děti jen podtrhuje. Nadto dovede umně pracovat s komiksovým médiem, takže jeho skladba panelů už tak rychlé tempo komiksu ještě zrychluje. Nemít v paměti Hewlettovy čmáranice, každý by si výskal, ale relativní porovnávání je občas holt svině.

Přesto platí totéž jako u dvou stran přístupu k příběhu – vždyť se to konečně dá číst, aniž by to člověk musel luštit!

Zmiňoval-li jsem to, že relativní porovnávání je svině, nemohu nezmínit další ze sviní – totiž polarizaci čtenářů. I přes ohromné množství překryvů se zdá, jako by obě Tankerky patřily do jiných světů. Zatímco nad tou vykopávkou si mlaskají beznadějní pankáči, čtenář očekávající smysluplný příběh ji se znechucením odloží po třiceti stranách odloží. Dvě holky, jeden tank si mohou užít ti, kteří chtějí drzý, zábavný, nenáročný, ale hlavu a patu mající komiks, ale pro tu druhou skupinu už nebude mít to samizdatové kouzlo. Ale kdo jako čekal, že to s touhle pancéřovou holkou bude jednoduché?

Originální název: Tank Girl: Two Girls, One Tank
Český název: Tankerka: Dvě holky, jeden tank
Scénář: Alan Martin
Kresba: Brett Parson
Překlad: Kristýna Somerová
Počet stran: 102
Vazba: Pevná vazba
Vydalo: Dokořán/Argo, Praha 2020
Doporučená cena: 499

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE komiksu Alana Martina a Bretta Parsona Tankerka: Dvě holky, jeden tank

Hide picture