Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE komiksu Alejandra Jodorowského a Thea: Papež ukrutný

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

10. 6. 2020

Alejandro Jodorowsky zabořil své nadržené prsty do Vatikánu roku 2004, kdy se začal za pomoci Mila Manary věnovat období, v kterém papežskou stolici ovládal rod Borgiů. Roku 2010 spolu toto období uzavřeli čtvrtým albem. Ale protože se v Papežském státě najde špíny více než dost, již roku 2009 před ukončením zmiňované série nastartoval spolu s Italem Theem příběh o navazující vládě Julia II. Nazval jej Papež ukrutný.

Po smrti Rodriga Borgii se papežský úřad stává něčím, po čem touží každý z kardinálů. Ideální situace pro rozehrání špinavých her, intrik a všeho, co známe již z Borgie. Vyhrává lstivý Giuliano della Rovere, nyní Julius II., který se proslavil především svou podporou italského umění (byl mecenášem umělců od Michelangela přes Raffaela po Machiavelliho) a lačností dobývat staronová území ve velkolepých bojích. Právě tomu, nakopnutému dávkou sodomie, se Papež ukrutný, jak již název naznačuje, bude věnovat nejvíce.

Alejandro Jodorowsky
Alejandra Jodorowského můžeme bez zardění považovat po Pinochetovi a Nerudovi za nejznámějšího Chilana světa (samozřejmě se o třetí místo dělí s Fernardem Gonzálezem). I proto se nikdo v Evropě nemůže dohodnout, zda jej psát jako Alejandro, nebo Alexandro. Na filmové scéně proslul především legendárními půlnočními filmy Krtek a Svatá hora, svět komiksu pak dobyl Incalem, Kastou metabaronů, Andělskými drápky
či Šílenou ze Sacré-Coeur. Svět divadla dobyl efemérními akty Panického hnutí, svět terapie jako zakladatel Psychomagie. Další světy jinými způsoby.

Papež ukrutný navazuje na komiks Borgia nejen příběhově, ale především stylově. Jodorowsky následuje historickou linku a mapuje tak období v dějinách. Žádný zamotaný příběh s překvapením nakonec, žádné odbočky a dějové větve, které se nakonec spojí v bohatou, propletenou korunu. Přímočaré převyprávění minulosti tak, jak se Jodorowskému hodí a líbí. Což neznamená autenticky. Což neznamená přesně tak, jak se dočtete v dějepisných knihách. Zůstávají základní styčné body a zbytek tvoří čirá fabulace. A ne, není to proto, že je Papež ukrutný komiks. Je to proto, že je Papež ukrutný fikce a umělecké dílo, ne učebnice.

Borgia i Papež ukrutný představují s takovým přístupem v bibliografii Alejandra Jodorowského něco netypického. Tarot, magie, zázraky, cesta vyvoleného, který skrze chyby dojde k osvícení, symbolismus, surrealismus, východní vlivy, nic takového tu nečekejte. Kdo tohle od Papeže ukrutného očekává, ten dojde překvapivého zklamání. Na druhou stranu dává tohle ideální příležitost těm, kterým se již schéma Jodorowského vyvoleného začalo zajídat.

V čem Jodorowsky zůstává sám sobě věren, toť značná míra obscenity. Homosexuální vztahy typu muž-muž plní stránky snad ještě častěji než krveprolití, jež se nevyhne ani malým dětem. Do takových scén samozřejmě s potutelností sobě vlastní ohýbá historické postavy. A ačkolivěk drží autor svou představivost na uzdě, sem tam si nepomůže a nějakou tu vizi či speciální pás cudnosti do Itálie šestnáctého století přece jen propašuje.

Mezi čtenáři se dokonce dají zaslechnout i hlasy protestující proti míře sexu v Papeži. Ano, dá se říci, že v něm scenárista příběh utápí a roztahuje jím tento jednoduchý a přímočarý příběh na zbytečnou délku, ale rozhodně nejde o nějakou zásadní přemíru. Pověstná čtyři procenta sice expandují tak na procent osmdesát, ale stále se nezdá, že se dějová kostra stala otrokem pouhého znázorňování penetrovaných análů.

V politice jsou poctivost a ctnost zhoubné

Po půvabném Manarovi představuje výtvarník Theo velkou změnu, ale nesklouzněme k porovnávání. Theo Jodorowskému v zobrazování erotických scén zdatně sekunduje, především dojde-li na korpulenci, dohání vše do komických rozměrů. A přestože několikrát zahlédneme pohlavní úd, komiks nikdy nesklouzne k pornografické explicitnosti. Kreslíř vše cudně zakrývá rukama, nohama, či čímkoli, co je zrovna po ruce. Ne že bych nutně potřeboval veletucty výjevů trhaných zadnic, ale občas taková autocenzura kazí dojem, protože ve stínech pokřivuje anatomii.

Autenticky ovšem Theo působí, dojde-li na dobové reálie. Zdá se, že na rešerších musel strávit obrovské množství času, které se podepsalo na kvalitě ztvárňovaných úborů i prostředí.

Papež ukrutný představuje netypického Jodorowského, ideálního pro ty, kterým se buď zajídá, nebo jeho spirituální příběhy vůbec nevystojí. Anebo pro ty, kteří si vždy přáli vidět Seana Conneryho souložícího s jinými muži. Třeba s Michelangelovým Davidem. Nenáročné, oddechové, a přesto osobité převyprávění části historie, která je minimálně v Itálii stále velmi považována. Uvidíme, kterého kreslíře si chilský psychomág vybere k ruce k avizované třetí části papežské trilogie.

Originální název: La pape terrible
Český název: Papež ukrutný
Scénář: Alejandro Jodorowsky
Kresba: Theo
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 240
Vazba: Pevná vazba
Vydalo: Argo, Praha 2020
Doporučená cena: 748(798 Kč limitovaná edice)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE komiksu Alejandra Jodorowského a Thea: Papež ukrutný

Hide picture