Charles Burns bývá celosvětově považován za jednoho z nejdůležitějších autorů alternativních komiksů. Čeští čtenáři jej měli to potěšení poznat skrze temný opus Černá díra o nákaze přenášené pohlavním stykem, jež z lidí dělá mutanty, a prohloubit přátelství skrze bizarní Na oko či El Borbah. Nyní se Burns vrací se svým nejnovějším počinem, komiksem Naposled.
Doug se probouzí a věří, že tohle bude to jediné, co si bude pamatovat. Ve stěně je díra. U díry sedí černý kocour. Nic divného, jenže ta díra tam ještě večer nebyla. A ten kocour byl ještě večer mrtvý. A rozhodně za tou dírou nebyla podivná stoka, v níž plavou znervózňující lidsko-krtčí stvoření. A on to vlastně ani není Doug, ale jeho umělecké ego Nitnit. Anebo možná Johnny23. Ať ten či onen, je něco shnilého ve světě roztříštěném. A my se právě ocitáme na plavbě vší tou shnilostí.
Charles Burns
Charles Burns je jedním z nejuznávanějších autorů alternativních komiksů současnosti. Začínal krátkými povídkami vydávanými mimo jiné v magazínu RAW Arta Spiegelmana (viz album Na oko), aby to naplno rozjel ke konci osmdesátých let a v letech devadesátých delším komiksem El Borbah a ilustrátorskou prací (obal alba Brick by Brick pro Iggyho Popa, obálka komiksu Freak Show od The Residents). Deset let poté strávil prací na mohutném opusu Černá díra, po níž vytvořil svou první barevnou šílenost – Naposled.
Když BB/art vydal Černou díru, byl jsem uchvácen. Ačkoli jsem čekal něco naprosto jiného, množství temnoty a nuznosti nacpané do každé stránky mi uhranulo. Ale to by nestačilo, poutavá dějová linka a obrovská výpovědní hodnota o dospívání v sedmdesátých letech v Seattlu vše korunovala na komiks, který jsem byl nucen půjčovat všem mým známým.
Když po třech letech Al dente, budiž mu země lehká, vydalo sbírku povídek Na oko, musel jsem si pro ni hned první den běžet. A ano, ten burnsovský bizár tam byl hmatatelný, ale to bylo tak všechno. Veliké zklamání. Pak El Borbah. Trochu lepší, ale odešel jsem s přesvědčením, že nic takového jako Černá díra už Burns nevytvoří, ani nevytvořil předtím. Nyní přichází Trystero s novinkou Naposled, po jejímž přečtení musím konstatovat, že ano, nic jako Černá díra zatím nevytvořil. Vytvořil něco, co ční i nad Černou dírou jako ten nejtemnější falický obelisk.
Hned na úvodních stránkách čtenáři Burns ukáže, že se odvážil zajít mnohem dále než s Černou dírou. Všechen bizár, všechno bahno a morální špína, nestvůry a stvůry, to všechno tu máte zahalené do hávu příběhu, který je roztříštěný stejně jako mysl hlavního hrdiny. Tentokrát si autor vážně nebere servítky a vrhá čtenáře do oka hurikánu; každou chvíli se zdá, že vše zpomaluje, ale pak vás vítr vezme a vrhne do karuselu šílenství.
Při čtení Naposled má český čtenář skutečně štěstí, že celou trilogii vydává Trystero v jednom svazku, protože ač se zdá na první pohled vše zamotanější než srst prašivého krysího muže, vše se spojí v komplexní a zcela ucelený příběh. Co na tom, že ho autor vypráví v několika rovinách, kde ne každá z nich je skutečná, co na tom, že jej vypráví pomocí náznaků a vsunutých odboček, spirálovitě se vše žene ke světlu na konci tunelu. A čtenář se toho bodu děsí, protože vše nasvědčuje, že tím světlem je vlak řítící se přímo na vás.
Po spojení všech náznaků a poznámek se zdá celý komiks mnohem jednodušší. Linka, kterou už běžný člověk v literatuře viděl tolikrát. Linka, kterou běžný člověk v běžném životě viděl už tolikrát. A tu se vkrádá otázka, jak je možná podat tak banální (ne, o banalitu vážně nejde, ale to slovo se po všem tušeném na mysl vkrádá) historku tak složitým, tak komplexním a tak naprosto kulervoucím způsobem?
Možná ze sestavené mozaiky přijde lehké zklamání, ale pak si řeknete, proč vlastně? Proč bych měl být zklamán po složení, když každá ta maličká část, každý fragment, mě naprosto, ale naprosto smetl? Když každičký puzzlík do skládanky mě ohromil? Když mi nezbývalo než sedět s otevřenou pusou a hltat lopaty nechutného bahna?
Obrázky obnaženého svalstva, lidských plodů a panenky Marie
Ano, a nešlo o dětské lopatičky. Charles Burns vás nebere na dětské pískoviště, ale na hřiště hrůzy, kde se písek táhne po plodové vodě, skrývají se v něm lidožraví červi se slzami na kahánku, bábovičky mají tvar potracených prasečích embryí a vaše spolužačka si pro srandu řeže žíly. Připravte se, že Charles Burns se bude v tom bahně vyžívat a donutí vás rochnit se v něm a ještě chrochtat, jak vás krásně hřeje na vaší karcinomem stižené kůži.
Tentokrát má autor možnost všechny své temné halucinace vykreslit zcela novým způsobem, v barvách. A jak jeho mutantům ty barvy sluší! Burns však nepřistoupil k barvám jen jako ke koloringovému doplňku, ale umožňují mu natahovat komiksové médium ještě dál, napínat jeho švy co to jen dá. Nedivte se, když narazíte na sekvenci rámečků vyplněných zplna jen jednou barvou. A jakkoli nereálně to zní, ono to funguje! I jednobarevný, plochý rámeček může vybudit emoce na maximum, kolikrát mnohem lépe než konkrétní výjev!
Nezbývá než doufat, že se tahle poloha zalíbila i samotnému autorovi, protože mít takových komiksů více, stala by se naše knihovnička bohatší. A to ani nemluvíme o vrstevnatém odkazování na sebe samého a parafrázování již proběhlého, odkazování na ostatní (říkal někdo Tintin? říkal někdo Burroughs?), symbolismu a dalších vychytávkách.
Naposled se stává jednou z nejkomplexnějších, nejpromyšlenějších a nejjedovatějších komiksových hrátek, které jsme u nás mohli v posledních letech vidět. Vstup na vlastní nebezpečí, nečeká vás nic než deprese deprese deprese, budete ale odměněni vrcholným komiksovým uměním, které vás po stezkách tíživé morbidity zavede k finále, které vás nutí reflektovat lidi kolem sebe i přístup ke komiksům.
Originální název: The Last Look
Český název: Naposled
Scénář a kresba: Charles Burns
Překlad: Martin Svoboda
Počet stran: 176
Vazba: Paperback
Vydal: Trystero, Praha 2017
Doporučená cena: 699 Kč
