Komiksy, knihy, filmy, divadlo, u všeho je to s jednou věcí podobné – pokud má dané dílo vzdělávat, pokud se v něm máte primárně něco naučit, smrdí to. Smrdí to vtíravostí. Smrdí to neobjektivitou. Smrdí to vnucováním autorových názorů. Každý zkušený gurmán ale ví, že ačkoli může zápach předznamenávat zkaženost, nelze takové pozorování považovat za pravidlo. A že některé zapáchající pokrmy patří naopak za výtečné pochutiny.
Premisa Neználků je jednoduchá. Étienne Davodeau píše a kreslí komiksy. Richard Leroy komiksy nečte. Richard Leroy vyrábí víno. Étienne Davodeau je rád, když rozezná víno červené od bílého. Učiní tedy dohodu: Richard nechá Étienna, aby mu rok pomáhal s povinnostmi na vinici a kolem, a na oplátku jej bude Étienne zásobovat komiksy, jejichž svět by Richard měl pochopit. Skrze jejich vzájemnou iniciaci, měl by do obou těchto světů, s důrazem na jejich společné prvky, být zasvěcen i čtenář.
Étienne Davodeau
Étienne Davodeau (*1965) měl ty nejlepší předpoklady stát se významným umělcem – vystudoval uměleckou vysokou školu v Rennes, kde se věnoval snad všem druhům umění kromě jediného, komiksu. Snad právě proto se ale rozhodl s partou fanoušků grafických románů založit renegátské studio Psurde zaměřující se výhradně na autorskou komiksovou tvorbu. Roku 1992 vydal své první komisové album Les Amis de Saltiel, postupně se etabloval u větších nakladatelů jako Futuropolis a jeho komiksy Lulu Femme Nue a Un Homme Est Mort se dokonce dočkaly zfilmování.
Přiznám se – spadám více do Étiennova světa. Přehled ve světě komiksu a kultury všeobecně možná bohatý, na druhou stranu ale pouze velice základní znalosti vína. Rád jej piji, ale nepoznám jeho jemné nuance a výrobu znám nanejvýš okrajově z návštěv sklepů v Portu.
Pro člověka v pozici srovnatelné s mou přináší kniha velké množství zajímavostí týkajících se produkce vína. Kalendář udávající, kdy se na vinici děje co, náhledy na kvasný proces, výrobu sudů, vhodné druhy půdy nebo druhy zastřihování oček. Možná i nějaký ten termín obohacující vaši enologickou slovní zásobu. K zajímavějším věcem pak patří vhled do sporů ohledně síření, velkoprodukce a kategorizace vín, kde si možná můžou na své přijít i vinaři. Jako leitmotiv se pak vrací něco, co nezasvěceného může až zaskočit, totiž biodynamické zemědělství – jakási esoterická odnož pěstování plodin, jejíž popis patří nejen mezi nejpřekvapivější, ale také nejsugestivněji odvyprávěné části knihy.
Způsob, jakým dává Étienne Richardovi nahlédnout do komiksového světa, už ale za tím vinným poněkud pokulhává. Jakkoli se autor snaží vše operlit návštěvami dalších autorů (včetně několika, kteří jsou dobře známi i u nás) nebo festivalů, vše sklouzává k jakýmsi obecným řečem, které mohou být řečeny o čemkoli – to, jak se tvorba komiksů stává životní náplní, nebo to, že má mnoho fazet a způsobů, jak sdělit podobné. A znovu totéž. Tím to víceméně – s výjimkou návštěvy samotné tiskárny s několika technickými detaily – končí. Autor zřejmě očekává, že komiksoví fanoušci jsou zvědavější na vinařskou část, nebo že forma komiksu bude mluvit sama za sebe, ale dochází tím k jakési do očí bijící nevyváženosti.
Z hlediska znalce pak obě tváře Neználků (byť u té vinařské to nemohu soudit) skýtají radost v objevování známých značek či autorů. Jakkoli u nás byl donedávna komiks, především pak ten frankofonní, velmi okrajovým médiem, až obdivuhodné množství zmiňovaných knih si můžeme přečíst i v češtině. Číst si o autorech, které už jste četli, vám polechtá ego, Guibertova zmínka o návštěvě Plzně (a působil tehdy velmi sympaticky) zahraje též na velice příjemnou notu. Totéž platí o přehledu přečtených komiksů (a vypitých vín) na konci knihy, ačkoli je bez zmínek o českých vydáních tento seznam užitečný jen z poloviny.
Z hlediska vyprávění se Étienne Davodeau ukazuje jako autor, který komiksu skutečně rozumí. Dynamika mezi jednotlivými panely i uvnitř nich, čitelnost kreseb, tempo, dokonce i takové věci jako grimasy, vše zvládá na výbornou. Informace prokládá vtipem, nebojí se zabrousit do komických fabulací, zasnít se, nebo se do toho v případě rozmarů počasí skutečně obout. Řemeslně na výbornou. Jen pak o to více překvapí zmínka Marca-Antoina Mathieu o komiksu jako „žánru“ – slyšet tohle od někoho, kdo se tímhle médiem zabývá, působí značně nepatřičně.
„Nejsem si jistý, že ti to dokážu skutečně ‚vysvětlit’…“
Jakkoli řemeslně odvádí autor dobrou práci a jakkoli může být kniha informativně přínosná, naráží na jeden základní kámen úrazu – totiž jakési stavění mostů a hledání paralel, celkové vyústění grafického románu. Samotný podtitul komiksu zní Příběh vzájemného zasvěcení, ale ve výsledku to spíše vypadá tak, že si Richard přečetl nějaké komiksy a Étienne strávil rok na vinici a naučil se něco o víně. Žádné velké vyústění, žádná osvicující iniciace. Nepomáhají tomu ani samotné opakované paralely mezi oběma světy, které se nacházejí na úrovni „No jo, vy do toho vlastně dáváte srdíčka, a to já taky. Zajímavý, jak moc toho máme podobnýho.“ Takhle hluboký vhled do života uslyšíte od kluka na vesnické diskotéce ve tři ráno; od komiksu, který na tomhle tématu staví, byste čekali něco více než fádní, povrchní pozorování aplikovatelná na cokoli (dodává jim to sice na obecnosti, ale na obecnosti již obecně známé).
Neználci jsou velice zajímavým komiksem, který má veliké šance své čtenáře obohatit. Ať už komiksovým fanouškům sděluje informace o enologii, nebo ať už vinařům představuje svět komiksu, činí tak s přirozenou lehkostí a srozumitelností, které čtenáři vše vysvětlí mnohem lépe než lecjaká učebnice. O to více bolí, že mu chybí ten potřebný tah na branku – poté, co vše tak příjemně plyne a slibuje jakousi synkrezi vinařství a komiksů nebo nějaké důležité prozření, prostě přijde poslední stránka. Rok spolupráce zkrátka uplynul. A s ním i Neználci.
Originální název: Les ignorants
Český název: Neználci
Scénář a kresba: Étienne Davodeau
Překlad: Tomáš Havel
Počet stran: 272
Vazba: Brožovaná
Vydalo: Malvern, Praha 2021
Doporučená cena: 398 Kč
