Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE komiksu Fatale: Proklít démona

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

9. 12. 2020

Od roku 2017 české čtenáře každý rok oblažovala dvojka Ed Brubaker–Sean Phillips jednou knihou své lovecraftovské série Fatale. Je rok 2020 plný nemocí, krizí, požárů, záplav a vyhrocených politických situací. Existuje stylovější rok, kdy takovou sérii ukončit? Letos tak vychází již druhá kniha, závěrečný svazek nazvaný Proklít démona. Podaří se ale autorům rozkrýt všechny záhady? Podaří se jim vše uzavřít s odpovídajícím stylem?

Nicolas Nash se setkal s jedním z Josephininých bývalých. A tedy, nedá se říci, že by to pro něj dopadlo dobře. Do toho se Josephine chystá dovést do cíle plán táhnoucí se několik desetiletí a velký zlý biskup s hlavou jako z povídky H. P. Lovecrafta jí je na stopě. Nicolas se ocitá uprostřed chaosu, kde pro něj možná ani jedna strana neznamená nic dobrého.

Ed Brubaker
Ed Brubaker (1966) měl za mlada zanícení především pro Marvel. Taky neměl na výběr, na místě jeho dětství se nedaly jiné komiksy sehnat. Přesto si během dospívání vypěstoval vztah i k DC a především k drsným detektivkám. A protože se vyšvihnul z fanouška na jednoho z nejoblíbenějších komiksových scenáristů současnosti, mohl si to vyzkoušet všechno, jak se můžete dočíst v Criminalu, Fatale, Captainu Americovi, Batmanovi, Gotham Central či v Zatmívačce.

Ačkoli si u některých dílů – především u druhé a třetí knihy – čtenář mohl klást otázky, zda jejich znalost k něčemu opravdu potřebuje, zda trochu nenatahují příběh, jako jednotlivé knihy a v detailech vždy fungovaly. Možná se dokonce zdály čím dál tím lepší, s dosavadním vrcholem ve formě natáčení videoklipu ve čtvrté knize.

Pátá kniha v tomto ohledu všechny předchozí bez problémů předčí. Brubaker s Phillipsem mají obrovský talent na výstavbu scény a atmosféry. Ať už jde o náhled do Josephininých sebevražd, sešit věnovaný biskupovi, kde by začátek jeho retrospektivní části mohl sloužit jako učebnicový příklad stavby komiksových stran, pohádkový úvod posledního sešitu nebo, ze všeho nejvýraznější a nejambicióznější, předposlední sešit.

Předposlední sešit téměř celý naplňuje scéna koitu. Ale nad ní Brubaker s Phillipsem staví kosmickou, psychedelickou odyseu, která se čtenářem cloumá a uchvacuje jej v každém svém momentu. Ano, odkrývají se tu podstatné dílky celého dějového rámce série, ale i kdyby se vlastně nedělo nic, čtenáři to bude jedno – bude natolik unešen hrůzností těch scén stejně jako jejich halucinační krásou, jejich perfektním odvedením, že by mu bylo jedno, co se děje na pozadí.

Brubakerovy popisy vnitřních pochodů postav jsou kapitolou samy pro sebe. Zpravidla v nich čtete paralelní linku k tomu, co sledujete v panelech. Ale díky nim v nich vidíte víc. Vnitřní temnotu, utrpení, bolest; perfektní. Kdyby trochu zmírnil svou unavující posedlost tučným písmem a trojtečkami, dovolil bych si tvrdit, že se na tomhle poli vyrovná špičce romanopisecké branže.

Nic by samozřejmě Brubakerovi nevycházelo bez Phillipse na postu kreslíře. A tomu zase bez Elizabeth Breitweiserové na postu koloristky.

Jako by si v minulé knize na klipových scénách uvědomili, nakolik jim to v komiksu klape, když se vizuál utrhne z řetězu. Phillips v Proklít démona experimentuje se stylem, stejně jako s celostránkovými nebo dokonce dvoustránkovými ilustracemi. A ať už zkouší cokoli, vychází mu to. Vznášení se v starých rozrastrovaných barvách, galaktická pozadí dvoustránek i hranaté pohádkové ilustrace.

Mnohem zásadnější je ale jeho experimentování s rozložením panelů na stránce. Zde ukazuje, nakolik se jeho držení se třířádkové kompozice vyplácí. A že se vyplácí ještě více tehdy, kdy jej porušuje. Když se rozhodne zahodit kompozici, kterou dodržoval čtyři knihy, působí tahle změna mnohem důrazněji. Šok, změna tempa, velkolepost. Sean Phillips je muž na svém místě a bez něho by to Brubakerovi nefungovalo.

Potřebuji, abys mi pomohl… A bude to bolet…

Již několikrát jsem zmiňoval videoklip z minulé knihy. A také to, že Fatale je silná především v detailech a jednotlivých scénách. Ze všeho nejvíce tak totiž připomíná film, který natáčí režisér videoklipů. Takový film je plný neuvěřitelně vypilovaných, atmosférických a stylových scén, ale jako celek trochu pokulhává. Dějový oblouk neobstojí, pointa na konci je spíše „aby se neřeklo“ a osud postav se může brzy stát lhostejným.

Tím trpí Fatale. Jakkoli to na předchozích knihách nebylo očividné, na závěru se to pozná vždy – a také to vždy zabolí. Proklít démona představuje velice kvalitní komiks sám o sobě, ale odbytý závěr. Nepomůže tomu odhalení nějakých z tajemství, nepomůže tomu ani ponechání některých z nich neodkrytých, ten konec je zkrátka slabý; dokonce představuje i nejslabší část celé páté knihy. Rozhodně ne něco, po čem byste se pídili pět knih. Rozhodně ne něco, co by vás uspokojilo a dalo to všemu předtím nový ráz. A ani náhodou ne něco, s čím vám zaklapnou předchozí díly skládačky a vy si řeknete: „No jo!“ Prostě konec, jako by autoři jen chtěli sérii nějak uzavřít. Stejně tak by to mohl být konec nějaké povídky na jedno přečtení.

Těžko pak říci, jak se koukat na celou sérii Fatale. Má skvělé momenty. Čtenář se do některých scén vžije a bude si je neskutečně užívat, ale jako celek působí trochu jalově a odbytě, hořce. Škoda. Přitom v Criminalu i Zatmívačce autoři ukázali, že pořádný sevřený příběh dokážou. Nu, zkrátka se nezadaří úplně vždy.

Originální název: Fatale: Curse the Demon
Český název: Fatale: Proklít démona
Scénář: Ed Brubaker
Kresba:
 
Sean Phillips
Překlad: Richard Klíčník
Počet stran: 144
Vazba: Paperback
Vydal: BB/art, Praha 2020
Doporučená cena: 399

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE komiksu Fatale: Proklít démona

Hide picture