Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE komiksu Mika Mignoly Hellboy: Bouře a běsy

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

31. 5. 2017

Dvanáctá kniha ukončuje základní sérii Hellboyových dobrodružství. Zde se vše spojí a zde vše skončí. Takový moment může skončit jen jedním ze dvou možných způsobů – obrovskou parádou, nebo průšvihem. Máme jediné štěstí, že Mike Mignola ví, co dělá, a vede vše k tomu prvnímu.

Po celém Albionu nacházejí otevřené staré hrobky bez sebemenších známek násilného vniknutí. Proč? Protože vznešení mrtví Británie znovu povstávají. Proč? Protože chtějí následovat svého krále. Proč? Protože se blíží konec světa. Ale to by nebyl Hellboy, aby se nechal pronásledovat od armády umrlých patolízalů a aby nechtěl ke konci světa říci své.

Mike Mignola
Michael Joseph Mignola (1960) je americký spisovatel a výtvarník, vítěz ocenění Eisner Award v různých kategoriích, který do komiksového světa přivedl superhrdinu s pekelným původem – Hellboye. Vedle něho samozřejmě fušuje i do jiných komiksů, vždy se ale ke svému rudému dítěti vrací.

Představte si malého klučinu, který skrze díru v plotě sleduje strašidelný dům. Neustále ho to k díře vábí; ten hrůzný dům ho vzrušuje, sleduje jej a čeká, kdy se rozlétnou dveře, a on konečně uvidí, co se skrývá uvnitř sídla. Chodí k tomu otvoru dlouhé roky, ale nikdy se nic nestane, nikdy neuvidí víc, než co mu vypadlý suk dovolí. Až se jednoho dne o prkno opře a ono povolí. A chlapec propadne na hrůzostrašný pozemek. A Mike Mignola vám tohle prkno vytáhne, abyste na pozemek prolétli s definitivní jistotou.

Devátá kniha, Divoký hon, slibovala mnoho. Co se v osmičce rozehrálo, to začalo v devítce nabírat na obrátkách. Konec se blíží. Epické, pompézní vyvrcholení plné monster a výbuchů čeká hned za rohem. Po Divokém honu nemohl být nikdo, kdo by si v kalendáři okamžitě nezačal odškrtávat dny zbývající do vydání dalšího dílu.

O to větší zklamání přišlo s Paskřivcem. Povídková kniha – dobře, jednu asi zvládneme, sice už to všechno jenom natahuje, ale některé povídky jsou docela fajn. Jedenáctka – Ďáblova nevěsta. Ach jo, další povídky? Narozdíl od těch starších navíc nejspíš opravdu jen výplňové? Napětí už dávno mizí. Několik dobrých vtípků a nápadů mizí v záplavě jednotvárných příběhů osnovy Hellboy přijde-rvačka-konec.

Je psáno v kořenech stromů, že až nadejde Ragna Rok, bude to právě zde

Znáte ten pocit, kdy jste jednou navštívili úžasnou kavárnu/restauraci/cokoli? Nejbáječnější kavárna/…, v níž jste kdy byli. Večer, na který jen tak nezapomenete. Pak se vás ujme strach. Bojíte se jít opět do toho samého podniku, protože je tu možnost, že to tentokrát nebude takové, že ono kouzlo zmizelo, že tam to zařízení bylo jen pro vás jen pro ten jeden večer. Už tam nikdy nevkročíte. Čtenáři nabyli takového dojmu, že stejný děs pohltil Mignolu s Hellboyem.

A pak letos vyšly Bouře a běsy. Provaz, jímž se série protahovala, dospěl ke svému konci a člověk viděl, že Hellboy jen stál a důstojně čekal, aby předvedl své salto mortale.

Hellboy v Bouřích a běsech předvádí opravdu velkolepé divadlo. Ukazuje, že ze své síly nic neztratil, že kolosální epos započatý v prvotřídních prvních pěti knihách a klenoucí se přes šestou, osmou a devátou knihu dospěje k naprosto logickému a uzemňujícímu rozuzlení. Rozmrzelost z posledních knih budiž zapomenuta (noví fanoušci je ostatně mohou přeskočit).

Mike Mignola nás popostrčil skrze plot na svůj pozemek. Najednou se naše zorné pole zvětšilo a ačkoli něco zůstává stále skryto ve stínech, máme dojem, že vidíme skoro vše. Práchnivé dveře do stavení máme na dosah ruky.

Náznaky z dějových knih i ze Spoutané rakve a Pravé ruky zkázy do sebe začnou zapadat. Hellboy šplhal po příčkách z folklóru, přidržoval se náznaků a kulturních aluzí, aby nakonec dospěl právě sem. Právě v momentě, kdy má do podrážek vryté vše, co bylo na cestě jen možné vstřebat.

Mignola u Whittierova odkazu žertoval, že skoro každý jeho příběh končí velkým výbuchem. Jakkoli by se to mohlo zdát ohrané, tak sakra, tady ten výbuch máme taky a pořád to funguje zatraceně dobře. Tohle je poslední kniha Hellboyova kánonu. A jako taková funguje pekelně dobře. Vpravdě důstojný a působivý konec.

A navíc Hellboy přestane pít!

Jakkoli bychom si přáli na postu kreslíře samotného Mignolu, musíme uznat, že Duncan Fegredo nepůsobí jako laciná náhrada. Porovnejte jeho práce v knize Temnota vábí a v Bouřích a běsech a spatříte neuvěřitelný postup. Pryč jsou anatomické nepřesnosti, hrdě se vypořádává se všemi Mignolovými proměnami. Málokterý kreslíř mohl být tak úctyhodným nástupcem páně Mignoly, mistra stínů a temnoty, jako právě Duncan Fegredo.

Je za námi další série. Hellboy. Komiksy, které český trh se zahraničními komiksy provázejí v podstatě od jeho zrodu. Smutné a přesto krásné. Ale nač zoufalství? Pořád máme Hellboyovy bratry v Ú.P.V.O. a navíc – to by v tom byl čert, aby si na nás Comics Centrum v budoucnu nenachystalo dvojdílného Hellboye v pekle.

Originální název: Hellboy: The Storm and the Fury
Český název: Hellboy: Bouře a běsy
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Duncan Fegredo, Mike Mignola
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 176
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Comics Centrum, Praha 2017
Doporučená cena: 599 Kč

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE komiksu Mika Mignoly Hellboy: Bouře a běsy

Hide picture