Chceme všechno co největší. Každá kniha musí vyjít v pevné vazbě, formátu budícím posvátnou hrůzu a čítat nejméně tisícovku stran. Každá píseň musí mít orchestrální aranžmá. Každý film nejméně patnáct výbuchů. V takovém prostředí pak vpravdě komorní útlý komiksík Dobrou noc, Planetko působí jako mimozemšťan, který k nám za našeho spánku sestoupil z Měsíce. Ku našemu štěstí.
Příběh Liniersova komiksu shrnula sama anotace ve dvou větách: Co se děje, když spíš? Tvoje hračky si jdou hrát! Čtenář tak sleduje dobrodružství plyšáka Planetky, který v noci bez lidských svědků prožívá vlastní dobrodružství, hraje si s domácím mazlíčkem a chroustá sušenky.
Ricardo Liniers
Jeden z nejslavnějších argentinských komiksových tvůrců se narodil roku 1973. Ve svých pracích čerpá z osobního života a vlastních postřehů. Tři roky tvořil stripy Bonjour, ale věhlas získal s denním publikováním Macanuda. Dokonce při příležitosti vydání prvního dílu v češtině navštívil Česko. Vedle Macanuda mu Meander vydal ještě Velký mokrý balónek, Napsala a namalovala Jindřiška a Dobrou noc, Planetko.
Příběhově tedy není Dobrou noc, Planetko velkým dílem. Ani nějaké opravdu hluboké sdělení v něm nenajdete. Protože tady jde o něco jiného – dát dětem něco, co s nimi budete moci číst a oba si z té chvilky odnesete hřejivý pocit. Ideální první vstup do světa komiksů či – pro těch pár slov – literatury vůbec.
Liniers dítě vezme na kolotoč, kde se může malý čtenář každou stránku buď culit nad zvířecími kamarády plyšáka v hlavní roli, nebo běhat s protagonisty z jedné stránky na druhou. V každé scéně setrvá jen prchavý okamžik, dostatečně malý na to, aby se dětský divák nestihl nudit, a připomene v ní skrze své kouzelné sklíčko důvěrně známé rozkoše života jako tajné ujídání sušenek nebo psa cupujícího plyšáka (bez špetky násilí, prosím; vše je jen zábava).
Hlavní dobrodružství pak spočívá v tom, že hrdinové komiksu zamění Měsíc za obří sušenku. Snad tohle je jediné místo, kde se dá Liniersovi alespoň něco vyčíst, protožejde o téma trochu laciné či neoriginální. Vzpomeňme na příklad na Henkesova koťata zaměňující Měsíc za misku mléka či na příběhy o nočních poletuchách snažících se k němu dolétnout. Větší nápaditost by tedy neuškodila, ale na ní ostatně Planetka nestojí, takže se dá oko přivřít.
Dvaatřicetistránkový komiks by nefungoval, nebylo-li by Liniersovy kouzelné kresby. Tu jsme si oblíbili již v Macanudu, zde může stejně jako v předchozích krátkých komiksech vyniknout i na větších ilustracích. Barvami vytváří pocit jakési domácké pohodlnosti se špetkou krasosmutnící nostalgie, linky působí příjemně, dynamicky a přesto zcela uvěřitelně (podívejte se třeba na to, jak vyobrazil psa). Nemohu si pomoci, ale nemohu se zbavit nekritického dojmu, že kdykoli se dívám na cokoli, co Liniers nakreslil, rozlévá se ve mně příjemný vnitřní klid a štěstí.
S Planetkou jsem podstoupil i jeden experiment na cílové skupině, a dal komiks s jen několka slovy číst malému dítěti. Musíte být připraveni na to, že se bude nad stránkami culit, u scén se psem ňafat a celkově bude četbu procítěně doprovázet zvuky a pohyby.
Od vydání Jindřišky uběhly tři roky. A musím říci, že se mi po Liniersovi už začínalo stýskat.
Originální název: Buenas Noches, Planeta
Český název: Dobrou noc, Planetko
Scénář a kresba: Ricardo Liniers
Překlad: Markéta Pilátová
Počet stran: 32
Vazba: Paperback
Vydal: Meander, Praha 2020
Doporučená cena: 148 Kč
