3 fotky 
Nejhorší režisér současnosti, nebo tvůrce přinášející trochu originality do stagnujícího světa hollywoodských filmů? Tak zní otázka v případě německého režiséra, který s oblibou filmuje náměty z počítačových her.
Uwe Boll ve filmu Postal, Zdroj: distributor filmu
Diváci se často ptají, kdo může dát Uwemu několik miliónů dolarů na film, který kritici zadupou do země. Například film Far Cry dostal rozpočet 30 milionů. Uwe Boll se rozhodl na tuto otázku jednou provždy odpovědět. Ve filmu Postal, kde si zahrál malou roli, pronesl s německým přízvukem „Kolují fámy, že moje filmy jsou financovány z nacistického zlata. No, co na to říct, je to pravda, někdo ty peníze využít musel.“
Uwe Boll se rozhodl natočit pravdu o holocaustu. Kritikové se děsí
Bollovy filmy jsou kromě financování specifické i ve vyobrazování násilí, nahoty a v užití jazyka. Mnoho diváků mluví o samoúčelnosti těchto scén. Ale je třeba rozlišovat záměr.
Ač je to k nevíře, Uweho filmy bychom mohli rozdělit do dvou kategorií – záměrná béčka a filmy s duchovním přesahem. Druhou možností je hovořit o filmech, pro jejichž zařazení nestačí abeceda a o pokusech o přesah. Podívejte se na ukázky z jeho tvorby.
Postal
Postal je typickým bollovským dílem. Na jedné straně zpracování brutální počítačové hry se stejně brutálním provedením. Na straně druhé kritika americké společnosti a parodie reakcí na 11. září 2001.
Velice kontroverzní snímek, na který musí být nahlíženo s odstupem. Pokud máte rádi černý humor filmu Čtyři lvi, doporučujeme. Pokud na druhou stranu máte rádi děti, opovrhujete hrubým jazykem a násilím, raději zvolte jiný žánr.
House of the Dead
Navzdory zástupům diváků s loučemi a vidlemi, kteří by režiséra nejraději veřejně lynčovali, nelze Bollovi upřít odvaha. Tato adaptace klasické automatové hry stejného názvu přetéká přístupem takzvaně na hulváta. Mezi postavami najdete kapitána Kirka (kapitán rybářské lodi, ne vesmírného plavidla), policistku Casper nebo tanečnici v upnutém oblečku v barvách americké vlajky Liberty.
Všechnu tu béčkovost lze pod silnou intoxikací návykovými látkami přetrpět. Nad čím však zůstává rozum stát, jsou akční scény, proložené záběry přímo ze hry. Na tom by asi nebylo až tak nic špatného, kdyby hra nepocházela z doby, kdy jste na obrazovce nerozeznali zombii od zmutované ovce.
Rampage
Film Rampage je Bollovou reakcí na snímek Volný pád s Michealem Douglesem. Každý se občas ve svých fantaziích odebere do situace, kde se mstí celému světu. Naštěstí si to většina lidí rozmyslí, spolkne hořkost a porve se s životem jinak. Pak tu jsou ti, kterým jednoho dne v hlavě něco přecvakne a pomstu skutečně provedou.
Rozdíl mezi Williamem Fosterem (Volný pád) a Billem Williamsonem (Rampage) je v přípravě. Zatímco chudáka Willa pomsta napadla při dopravní zácpě, Will byl pilný jako včelička už nějakou tu dobu. Stejně jako na většinu Uweho tvorby, i na tento film lze nahlížet jako na samoúčelné zabíjení nevinných nebo na psychologické drama se sociální kritikou.
Tunnel Rats
Další vážně míněný film od německého oblíbence. V celkovém hodnocení fanoušků po celém světě zpravidla zaostává v černých číslech. Je třeba si zde položit otázku, zda nejde o pokrytectví. Jednotlivé komentáře pravidelně začínají: „Uwe Boll“ – a rádoby vtipná narážka na neschopnost. Ve srovnání s vysoce hodnoceným čtvrtým dílem Ramba je Tunnel Rats oscarovým snímkem.
Film zachycuje osudy stejnojmenné jednotky během války ve Vietnamu. Vojáky vycvičené pro čištění temných, úzkých podzemních tunelů, které chránily Vietkong před povrchním bombardováním. Pokud se podíváme na Tunnel Rats nestranně, cítíme syrovost. Syrovost a psychické ničení mužů, kteří prošli peklem.
Uwe Boll je tak svým způsobem Ed Wood současnosti. Za života opovrhovaný režisér, který se dočkal slávy až několik let po tom, co se upil k smrti v padesáti letech. Uwe je ovšem Němec a nějaký ten Oktoberfest má za sebou, a tak se o něj zatím nemusíme bát. A na jaké straně barikády stojíte vy? Považuje Uweho za kontroverzního umělce, nebo za nejhoršího režiséra naší doby?
