Menu
FANZINE.cz
Herní novinky

RECENZE: Hru Game of Thrones vystihují vulgární vtípky a odporný vizuál

Marek Jedinák

Marek Jedinák

4. 7. 2012

Hra o trůny je známá především pro naturalistické vyobrazení středověku plného násilí, intrik a sexuálních zhýralostí. Nejnovější herní adaptace se pokouší o zopakování úspěchů své filmové a literární předlohy, ale nepřesahuje hranice šedého průměru. Čtěte recenzi na TOPZINE.cz.

Pokud je na hře něco neotřelého a originálního, pak je to bojový systém zdroj: vydavatel hry

Hra o trůny je velmi populární značkou, jež se postupně z knížek a skrze televizní obrazovky probojovala také do světa počítačů a herních konzolí. Na rozdíl od své předlohy se však nejedná o vyšperkovanou záležitost oslňující svým leskem interiéry hráčských pokojů. Tohle RPG v některých aspektech zdánlivě připomínající fantastické Dragon Age totiž promarnilo své vysoké ambice na celé čáře.

Poněkud zvláštní je, že se takto atraktivní licenci nakonec podařilo získat jednomu z menších studií, Cyanide.

Kde chybí peníze, chybí kvalita

Na hře je přístup menšího studia vidět až přespříliš, stejně jako nedostatek tvůrčích zkušeností s materiálem vyššího formátu. Nízký rozpočet je totiž ve hře přítomný doslova na každém kroku. Ztělesněním všech negativ menších vývojářských skupin je především velice zastaralá vizuální stránka hry, která odpovídá snad více než pět let starým hrám. Postavy sice nevypadají nijak zvlášť atraktivně, ale pořád se na ně dá dívat, nicméně naprosto příšerně působí modely okolního prostředí.

Čtěte také: G. R. R. Martin má strach, že seriál Hra o trůny předběhne jeho knihy

Města sice nejsou liduprázdná, ale působí tak sterilně, že tomu, že v nich pobývají lidé, by snad nikdo neuvěřil. Všechny stěny mají téměř identickou texturu, veškerý design je ryze pravoúhlý, místnosti jsou prázdné.

Pokud bychom porovnali prostředí měst se sérií Assassin’s Creed, která je v tomto ohledu více či méně standardem, dojdeme k závěru, že někdo musel ztratit soudnost.

 

Tento fakt je smutný a děsivý zároveň, protože hra na první pohled působí dojmem velmi solidního RPG. Hráč své postavě určuje spoustu atributů, perků a rysů, přičemž některé z nich se vylučují, nebo automaticky přinášejí další negativa. Superhrdinové od Marvela tady neexistují. Každou silnou stránku střídá stránka slabá.

Dějová linie je vyprávěna formou tří na sobě nezávislých postav, které hráč postupně ovládá a proplétá se jejich strastiplným osudem. Selhání však přichází v tom ohledu, že to, co by v knihách G. R. R. Martina fungovalo jednoduše bezvadně, nelze aplikovat na videohru. Hráč například pokročí v příběhu jedné z postav, podaří se mu získat nějaký zajímavější loot, přerozdělí body získané za nabyté zkušenosti, ale než si stihne vylepšenou postavu pořádně vyzkoušet, zjistí, že už hraje za postavu další.

Nefunkční prolínání rovin

Hráči, kteří se v prostředí Hry o trůny nepohybují, tak přicházejí o většinu potenciálního zážitku, neboť je celý systém hry velmi demotivující. Příběh hry je díky aktivnímu Martinovu působení poměrně solidní, avšak nováčci se nebudou mít šanci orientovat ve změti postav a příběhových peripetií, tedy věcí naprosto typických pro literární tvorbu tohoto autora.

Očima Zdeňka Krále

Díly seriálu hltám hned ve chvíli, kdy se objeví na internetu, knižní sérii jsem si objednal z Londýna a hra pro mě měla být poslední kapkou do poháru dokonalosti. Bohužel jsem se ji nedočkal a po chvíli hraní přetékal naopak pohár trpělivosti.

Game of Thrones by se správně měla řadit k nejlepším hrám. Spolu s Asimovovou Nadací a Herbertovou Dunou patří knižní série ke klenotům fantasy a sci-fi. Hernímu zpracování by tedy slušelo místo vedle žánrových špiček typu Zaklínač, Mass Effect nebo Skyrim.

Příběh není úplně špatný, ale je dost zmatený, hlavně kvůli střídání hratelných postav. Grafika je místy otřesná, questů je málo, a prostředí, v knize a seriálu tak živé, je ve hře naopak nezáživné. Hra prostě nepůsobí nablýskaným a vyladěným dojmem, na který jsme si u moderních RPG tak zvykli.

Sečteno a podtrženo, Game of Thrones určitě nebude nejhorší hrou roku, má totiž i svoje kladné stránky. Když se mě ale někdo na slavnou sérii zeptá, doporučím mu knihu a seriál. Hru bohužel ne.

Hodnocení: 55 %

Vývojářům se zkrátka nepodařilo vytvořit titul, který by dokázal vytvořit obrovské univerzum a už během první části či expozice s ním hráče dopodrobna seznámit tak, jak to fungovalo například v prvním Mass Effectu.

Velké neduhy naopak kompenzuje, byť nedostatečně, veliká hloubka a propracovanost jednotlivých postav. Každá z nich jako by měla v očích pomyslnou jiskru života či plamínek osobitosti. Postavy v zásadě jednají dle svého racionálního přesvědčení, každá z nich je jiná, přesto však hnána vlastními, racionálními motivy. S každou z nich pak souvisí i velmi specifický styl vyjadřování a mnohdy obhroublý slovník plný vulgarismů, sexuálních narážek a sarkastických jinotajů.

Pojetí hry je orientováno pouze na hlavní příběhovou linii, vedlejších questů je ve hře minimum, a ačkoli se to hra snaží maskovat, jedná se v zásadě o poměrně chodbovitou záležitost, přesnou negaci obrovského Skyrimu.

Hra se i přes lehký nádech sexuality drží v tomto aspektu za seriály v ústraní

Pokud hra vůbec přináší něco inovativního, je to soubojový systém, byť vykradený z her od BioWare a Zaklínače. RPG prvky jsou navrhnuty skutečně parádně a boj umožňuje i omezené taktizování. Hráč si může zpomalit čas, během něhož může naplánovat všechny nestandardní útoky a speciální komba. Skrze přerozdělování bodů do různých oblastí si hráč může vytvořit postavu, která mu co nejvíce padne.

Čtěte také: Nejoblíbenější postavou z 2. série Hry o trůny je Tyrion Lannister

Někdo může například preferovat mrštného roguea se dvěma dýkami a vysokými kritickými útoky, jiný zase hbitého ozbrojence s lukem a šípy. Na počátku jde v případě soubojového systému o parádní věc, která však ve finále nevyhovuje až příliš  šouravému hernímu stylu Game of Thrones.

Verdikt

Herní adaptace slavné Hry o trůny je záležitostí určenou především pro skalní příznivce tohoto univerza, nováčci v něm budou tápat a již po chvíli je naprosto zdrtí zastaralý vizuál. Příběh je sice poměrně neotřelý a dynamický, tak jak bývá u Martina zvykem, avšak jeho zpracování by více sedělo spíše do nějaké kratší povídky či filmového kraťasu.

Hra nabízí poměrně malé a uzavřené prostředí postrádající sex appeal a atraktivitu svých předchůdců. Ve výsledku jde pouze o šedý průměr, který ocení více méně jen a pouze opravdoví fanoušci série.

Hodnocení: 50 %

  • Klady: využití licence, propracované postavy, naturalismus
  • Zápory: grafika, minimum questů, sterilní prostředí

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Hru Game of Thrones vystihují vulgární vtípky a odporný vizuál

Hide picture