Podívá-li se zvídavý čtenář na internet, kdo to ten Ray Bradbury byl, nalezne zpravidla označení jako sci-fi romanopisec, autor hororových povídek nebo oslavné tituly jako mistr utopické povídky. Často nalezne u jeho jména zmínky o rozkvětu takzvaného zlatého věku vědeckofantastické literatury a o tom, že on se na tomto rozkvětu podílel nevídanou měrou. Pod jeho typickými díly uvidíte jmenované 451 stupňů Fahrenheita a Marťanská kronika. A ačkoli to všechno bude pravda, nic z toho vás nepřipraví na Pampeliškové víno.
V Pampeliškovém víně dává Bradbury nahlédnout na jedno léto dvanáctiletého Douglase Spauldinga a jeho okolí. Tak by se dal v jedné větě shrnout děj celé knihy. Ale do takového léta přece patří všechno, co takový jinoch může nasát: Od běhání v nových teniskách přes poznávání rozdílů mezi dospělými a dětmi až po osobní mytologii, magii a plíživé nebezpečenství číhající za každým rohem a stromem. Věci, které může nasát každé léto, ale jen zdánlivě. Věci, které dospělý už nikdy nenasaje, protože na to prostě nemá čas ani trpělivost. A představivost, ačkoli tu si právě Bradbury určitě uchoval.
Ray Bradbury
Přečtěte si o autorovi Pampeliškového vína…
Pampeliškové víno se domněle příčí všemu, co Bradbury udělal, a všem škatulkám, do kterých jej naše touha (dospělých) vše nálepkovat ukládá.
Čtenář toužící po vědeckofantastickém dobrodružství v Pampeliškovém víně nic takového nenajde. Nenajde? Vždyť o čem děti sní? Když poslouchají staletého plukovníka vykládat o pradávných bitvách a o indiánech, nestává se onen plukovník strojem času, pomocí něhož mohou sugestivně bez pohnutí mrvou cestovat skrze čas a prostor? Nestává se elektrické vozítko nějakým strojem, který sem přišel z budoucnosti? Nestává se veteš rozličných tvarů a podivných původů nástroji a lektvary z jiné dimenze? Z jiného vesmíru?
Čtenář toužící po kapce strachu v Pampeliškovém víně nic takového nenajde. Nenajde? Nestává se snad z automatu věštícího osud v herně zakletá italská princezna? Nestává se snad z místní povídačky o škrtiči žen legendární nadpřirozený mordýř, příšera kráčející o samotě neviděna ve stínech? Nestává se z rokle po setmění neprostupná džungle páchnoucí po temných kanálech, hájemství tajemných pokřivených tvorů a děsuplných událostí, kterému se každý se špetkou rozumu vyhne? Dimenzí děsu se vstupem zakázaným (a tak bolestně lákajícím)?
Dá-li si člověk pět a pět dohromady, uvědomí si, že jde vlastně o příkladový Bradburyho román. Dojde mu, proč se Bradburymu příčilo označování jeho děl jako vědeckofantastických. Docvakne mu, že tresť Bradburyho románů nespočívala v tom, v jakém světě se odehrávají.
Do tajuplné rokle večer můžete ze světla lamp hledět, jak chcete, ale nikdy nenahlédnete dovnitř. V Pampeliškovém víně uzříte chvalozpěv na dětství. Pokud ale seberete veškerou svou odvahu a začnete se prodírat vegetací do jejího srdce, začnete ji vnímat jinak. Pod povrchem je Pampeliškové víno především oslavou představivostí.
Taková apologie obrazotvornosti prýští přímo z Bradburyho nitra. Jde o jeho recept. Recept k emocím. Ke štěstí, stejně jako k hrůze. K vědeckofantastickému zasnění, stejně jako k hrozivému krváku. Jako by do Pampeliškového vína vložil manifest toho, jak by měl podle něj člověk ke světu přistupovat. Neexistuje jen jedna dimenze; za třetím rozměrem je rozměr fantazie, kterým si můžeme okořenit fádní, přízemní skutečnost dospělých.
Ve válce se nikdy nevyhrává. Celou dobu se jen prohrává a ten, kdo prohraje jako poslední, se nakonec vzdá
Svou proklamaci nadto prezentuje čtivým, kouzelným náhledem do telecích let Douglase Spauldinga zbarveným sépiovým filtrem. Dějově je tohle óda určitě velice slabá, s chybějícím dějovým obloukem, zvratem či čímkoli, čím by měl příběh správně disponovat, ale zato magická. Tak jako plukovníkovo vyprávění, i ona vás přenese ve svém stroji času do dob, kdy se povinnosti daly navěky odkládat a kdy časová tíseň patřila mezi výmysly dospělých, kterým se vám jen snažili překazit srandu. Někdy se stane, že máte z knihy dojem nějaké barvy. Tady je to žlutá. Žlutá pampelišek a žlutá letního slunce, které osvěcuje tu prašnou cestu, o jejímž konci rozhoduje jen to, co tam chcete najít.
Za poznámku určitě stojí i zpracování knihy. Nešlo si nepovšimnout toho, že po nakladatelství Plus převzala vydání Kniha Zlín (chtěla-li by tak učinit i u Stanislawa Lema, žádný fanoušek by se asi nezlobil), ale dodržuje vysoký standard nastolený předtím – naprosto prvotřídní grafické zpracování nejen přebalu, ale i desek pod ním, a velmi příjemně osobitý vnitřek v již klasickém překladu Tomáše Hrácha. Kdybych v hlavě z knihy ještě pořád neměl letní prázdniny a chtěl myslet na školu, dostala by ode mě Kniha Zlín jedničku s hvězdičkou, třikrát podtrženou.
Originální název: Dandelion Wine
Český název: Pampeliškové víno
Autor: Ray Bradbury
Překlad: Tomáš Hrách
Počet stran: 272
Vazba: Pevná vazba
Vydalo: Albatros Media – Kniha Zlín, Praha 2020
Doporučená cena: 349 Kč
