Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE: Třetí řada Brutta si s vámi zahraje gamebook a převypráví bajku

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

14. 12. 2012

Dva komiksové sešity z tuzemských vod. Od dvou tvůrců s roztodivnými pseudonymy Nikkarin a Ktaiwanita si člověk pohraje. Ale ne všechny komiksy dopadnou tak dobře, jak zajímavě na první pohled vypadají.

Brutto. Český sborník dávající si za úkol publikovat opravdové tuzemské komiksové sešity. Ale  naše komiksové podmínky nutí Labyrint vydávat vždy jakési svazky. Alespoň má člověk více materiálu ke čtení. V třetí sérii tak vyšly stejně jako ve druhé dva sešity.

Nikkarin
Na délku své komiksové kariéry jeden z nejúspěšnějších komiksových tvůrců. Vedle vtipných přednášek, ilustrací (i pro jednu knížku Stanislawa Lema) a především povedených komiksů (například 130 či jednostránkovky do RedWaye) si našel čas dokonce i na vlastní edici bot Converse.

První pod ruku přijde, mnohem rychleji uteče a tisíckrát lépe zapůsobí, Nikkarinova Spellsword Saga VII. Už podle názvu člověk tuší, že půjde o přeplácané fantasy dobrodružství. A vůbec se nemýlí! Navíc příběh/y Nikkarin ztvárnil jako gamebook!

Četli jste už nějaký komiksový gamebook? Pokud ano, rozhodně půjde o minimální zlomek komiksové produkce, nebezpečně se blížící k hodnotě absolutní nuly. Výjimečný počin na komiksovém poli.

Vedle poutavé formy královsky čtenáře pobaví i celkové nerdovské zpracování. Malý Míša, jenž mimochodem svou podobiznu půvabně karikaturisticky ztvárnil na zadní stránce, v sobě počítačového a konzolového gamblera prostě nezapře.

Komiksový gamebook šťavnatý jako bulbasauří řízeček

Komiks autor prošpikoval spoustou drobných i okatých herních odkazů. Humor naplňuje snad každou stránku, ať už spočívá pouze ve vtipu či v parafrázi dané složky popkultury. A k takovým odkazům přistupuje buď mile, s láskou a něžností, nebo hyperbolicky, přeháněním již tak zveličeného komponentu. Nejednou se člověk neubrání opravdovému, hlasitému výbuchu smíchu.

Oproti největšímu Nikkarinovu hitu, postapokalyptické tri/tetralogie 130, volil autor tentokrát barevnou kresbu. Přestože Moebiův duch z vizuálu mizí, stále je Nikkarinův styl osobitý a lehce poznatelný. Přívětivý a navíc právě on dodává tenhle ten herní design.

Po neskutečně zábavné hře (a koukejte dohrát všechny možnosti!) přijde na řadu Pippo a zlatý brouk od Ktaiwanity, sestry také komiksového autora. Anotace slibuje noir, drsnou školu se zvířecími hrdiny. Navnazující.

Hned po několika stranách ale čtenáři dojde, že skočil někomu na špek. Páníček naznačil, že mu klacek hodil, ale ve skutečnosti ho má schovaný za zády.

Temná, ponurá atmosféra se vytrácí do ztracena, pěstní souboje a čistokrevní drsňáci zase mizí ze scény. Místo cynického příběhu a ještě cyničtějšího hrdiny před oponu vykročil povrchní a plytký příběh se suchým a mělkým hrdinou. Ostrost typického hlavního hrdiny nahradil poslušný pejsek, absentuje zde hlubší charakteristika či psychologie postav, každého tvoří jen přímočará, prvoplánová a jednoduchá slupka. Banánoví hrdinové.

Pes mne často provází

Nejistě působí i samotná forma komiksu. Autorka komiks nejdříve nakreslila a až poté vymyslela text. A projevilo se to v komiksu znatelně. Vnitřní monolog detektiva Pippa pouze bezduše a přímě komentuje děj, jen ho převypráví a přežvýká. Panely a jejich skladba se snad ani nesnaží vytvořit tempo, natož akci. Nějak takhle pracuje s komiksem někdo, kdo s ním nemá velké zkušenosti.

Pod názvem komiksu se krčí podtitul Prolog. Když se čtenář zamyslí, rozhodně by mu víc vyhovovala celá kniha. Vždyť se v tomhle komiksu nic nestalo, nic nedělo. A pokud čtenáře mělo toto preludium nalákat a navnadit, všechna snaha přišla vniveč. Vytržené a nezáživné. Zajímavé bude sledovat, jestli Ktaiwanitě bude trvat dokončení úvodního sešitu stejně dlouho, jako jejímu bratrovi s Pánem času.

Alespoň kresba vyvolává nějaký dojem. Silné linky a až realistické ztvárnění alternativního světa vysílá vlastní feromony. Již samotné tahy dovedou vyvolat ve čtenáři pocity a nálady. Retro atmosféra na výbornou. Avšak zřejmě v důsledku realističnosti se opomněly, nebo se vytratily, emoce postav. Gestikulace minimální a umělá, mimika pro změnu žádná.

Chjo, a to bylo očekávání tak velké. A ambice ještě větší. Snad se zadaří v celé knize.

Co se třetí série Brutta jako celku týče , kupte si ho. Koupě rozhodně litovat nebudete. I když Nikkarinův počin neoslní ty, kteří odkazované hry neznají. A Pippo představí jen plochou několikaminutovou jakžtakž zábavnou půlhubku. Sakra, tak dobře, možná se vlastně nedá doporučit všem. Ale za těch pár korun vám to stá tza to bude a snad se zabavíte, no ne?

Název: Brutto #6: Spellsword Saga VII, Brutto #7: Pippo a zlatý brouk
Scénář: Nikkarin, Ktaiwanita
Kresba: Nikkarin, Ktaiwanita
Obálky: Nikkarin, Ktaiwanita
Počet stran: 2 x 24
Vazba: sešit
Rozměry: 220 x 310 mm
Vydal: Labyrint, Praha 2012
Doporučená cena: 185 Kč

Hodnocení: **** (70 %)

 

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Třetí řada Brutta si s vámi zahraje gamebook a převypráví bajku

Hide picture