Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE: Komiks Habíbí od Craiga Thompsona si nelze nezamilovat

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

31. 7. 2012

Habíbí je komiksová kniha monstrózních rozměrů od talentovaného Craiga Thompsona. Příběh skýtající mnohé výklady čtenáře vrhá do světa lásky a krutosti. Do světa, který prostě uchvacuje.

Dlouhé roky očekávaný klenot konečně vyšel. Habíbí. Opravdový Opus magnum. Komiks čítající přes šest set padesát stran. Prý Pohádky Tisíce a jedné noci. Ty možná působí leda jako odrazový můstek k něčemu většímu. Lepšímu. Líčení lásky mezi Dodolou a Zamem postupně naráží na různé překážky. Čtenáře provede arabským světem přes pouště, sultána i slumy.

Craig Thompson
Michiganský rodák, který však vyrůstal na venkově ve Wisconsinu, si za třicet sedm let života získal uznání především na té nezávislejší scéně. Vedle Habíbí vytvořil tři grafické romány, z nichž u nás vyšel ten nejznámější, autobiografický Pod dekou. Nyní ho doplnilo Habíbí.

Kdo touží po epickém rozmáchlém ději, zřejmě počítá, že mu tak objemná publikace jako Habíbí pomůže. Plete se. Ačkoli se v knize samozřejmě děj objevuje, vyvíjí se a podobně, rozhodně na něj není zaměřena hlavní pozornost a v poměru s počtem stran představuje zlomek. Je nedůležitý. Craig Thompson hlavní pozornost věnuje emotivnosti. Spíše lyrickým prožitkům, arabské mytologii a rozmáchlosti myšlenek. Ale to neznamená, že se nic neděje.

Čtěte také: Komiks Barma – Vítejte v zemi nesvéprávnosti

Naopak. Místa se mění, postavy se přesouvají, děj se sune. Jen pomalu. Občasné skoky v čase, jež nejsou ani nijak nesmyslné a chaotické, jak u většiny děl bývá zvykem, navíc tomuto stylu vyprávění odebírají stereotypnost a člověk se tak nezačne nudit. Naopak pomalé tempo skýtá mnohem větší prostor k psychologickému prokreslení postav. A postavy nezůstanou tak, jak jsou vystínovány na první stovce stran, vyvíjí se. A to hodně. A několikrát. Nejen psychicky, i fyzicky. Sakra, prostě jako normální lidi.

Avšak kniha se nezabývá jen city hlavních hrdinů. Ty slouží jako kostra (nicméně velice dobrá). Příběh skládají detaily, zabývá se mnohem závažnějšími tématy. Ať už láska dvou uprchlíků dopadne jakkoli, jedno vám garantuji. Končí (a začíná a prohrabuje se) ve fekáliích lidstva. Na rozborový stůl jdou dětští otroci, sultanát, prostituce, střet vyšších sfér s nižšími, kastrace, poukazování na podobnost křesťanství a islámu. Člověka nutí četba k zamyšlení, někoho možná i k pohoršení, ve většině rozhodně ale vzplane soucit a empatie k nehynoucí lásce. Kdo hledá podobenství, najde jich zde rovnou několik.

Sexuálně nabitý příběh utrpení a trýzně

Silně rozvíjeným tématem jsou mateřské city. Nejen k vlastním dětem, ale i cizím. A s tím spojený sex. Také důležitá část – a silná část. Ale znáte ten sex v komiksech, tu trapnou cenzuru… Tak tohle přece není mainstreamové dílo, zde ta ubohost neplatí. Nahoty si člověk užije dosyta (Bože, děkuji, že jsem se mohl narodit) a Thompson mu předvede, že smyslné ženské vnady umí. A to sakra dobře. Kdo se do postav v knize hluboce nezamiluje, musí být divný.

Thompsonova kresba též pomáhá dokreslit atmosféru. Přes pohádkovou atmosféru se převalí proud řeky a sráží ji do krutosti. Do bezcitnosti a temnosti některých míst dnešního středního východu. Přesto se najde místo i pro obohacování čtenáře fakty. Knihu pustí, především díky úžasnému tempu, až celou přečtenou a o něco chytřejší. Neméně ho povznese také filozofování, symbolismus (například číslo 9. A jestlipak víte, kolik má tato recenze odstavců? Hm?) a další důležité složky.

Chci vlastní Habíbí laskat a na hrudi nésti

Co symbolismu přispívá v míře více než hojné? Fantastická, nejednou až psychedelická linka. Člověk i přes občasnou surovost zatouží se do tamních krajů podívat. Zažít ty kraje, které dýchají, paláce, jež se chladně tyčí. Podívat se do těch živočišných očí hlavní hrdinky zblízka a doopravdy. Přehršle detailů a přece neuvěřitelně příjemné toulky. Celostránkové výjevy, radostné výlevy. Orgasmická kresba už při prolistování, při podrobné četbě se člověk nad mnoha a mnoha obrázky bude zastavovat a prožívat estetická vyvrcholení.

Přečtěte si: Komiksový Berlín není jen Město kamene, ale i chudoby a bezcitnosti

Vizuálu ještě na hodnotě ohromně přidává arabská stylizace. Nejenže se v komiksu objevují nápisy arabským písmem, jejich výklady a spousta věcí kolem, i ze samotného ohraničení panelů sálá duch Středního východu. Nikdo se nesmí divit, že Thompsonovi zabrala tvorba rozsáhlého špalku takovou dobu, nechal v tom takové práce. Na stránkách vykouzlil miliony a miliony tahů, tvořících velkolepé mozaiky. Ohromný počet detailně propracovaných arabských struktur, které slouží jen k navození ducha. Zračí se v tom trpělivost, ať už přináší něhu či (jen párkrát) maniakální zběsilost. Úža.

Na Habíbí fanoušci čekali přemnoho let. U většiny titulů přijde takové čekání vniveč a výsledek za takové doufání nestojí. Ne u Habíbí. Naprosto dokonalá publikace navíc vyšla v takovém zpracování, které právem zasluhuje. Zlatoražba. Písmena a znaky vytlačeny do desek.  Člověku se klepou ruce, jen do nich báječné dílo vezme. Přečtěte si Habíbí a ono nevyšumí, zůstane vám v duši ležet ještě notnou dobu (a za tak nízkou cenu?).

Název originálu: Habibi
Český název: Habíbí
Scénář a kresba: Craig Thompson
Překlad: Viktor Janiš
Počet stran: 672
Vazba: vázaná
Rozměry: 165 x 230 mm
Vydal: BB/art, Praha 2012
Doporučená cena: 690 Kč

Hodnocení: ***** (100 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Komiks Habíbí od Craiga Thompsona si nelze nezamilovat

Hide picture