×
FANZINE.cz

RECENZE komiksu Watchmen: Strážci

Watchmen. Strážci. Slovo, které budí v komiksových fanoušcích bohabojný respekt. Grafický román, kterým mlátí přesvědčení komiksáci nekomiksové ateisty přes hlavu. Komiks, který četli i ti, kteří komiksy nečtou. A především komiks, který si takovou úctu zaslouží.

Dnes ráno zdechlý pes v uličce, přes vyhřezlé břicho otisky pneumatik. V tomhle městě toho ale zdechlo mnohem víc. Rorschach vyšetřuje smrt muže prohozeného oknem. Muže, který měl s maskovanými hrdiny společného víc než jen slabost pro latex. Jde někdo po maskovaných hrdinech? Nebo jde o záchranu světa, jak jej známe? Nebo to všechno bude jen podivná shoda okolností?

Alan Moore
Zřejmě nejnadanější komiksový scenárista všech dob (*1953). V jeho komiksech se snoubí avantgarda, experiment a preciznost stavby příběhu. Autor legend jako Watchmen-Strážci, Swamp Thing-Bažináč, V jako Vendeta, Liga výjimečných, Ztracené dívky, Batman: Kameňák, TOP 10 či Z pekla.

O Strážcích toho bylo napsáno mnoho. Více než mnoho. A pojícím prvkem těchto článků, rozborů a tezí jsou superlativy. Zdá se, že o Strážcách nelze mluvit ani jinak.

V osmdesátých letech převrátil Alan Moore svět komiksu naruby. A snad největší podíl na tom měli právě Strážci. Strážci převedli pestrobarevný superhrdinský syndikát do civilního příběhu, kde hrdiny představují jen lidé, kteří se rozhodli nesedět na zadku a něco se světem, který spěje ke zkáze, dělat. A co se livreje týče, zkrátka sáhli po komiksech.

Zde se také odráží samotná Mooreova práce. Ve Strážcích vzdává hold komiksové historii, od legendárních Tijuanských Biblí přes úsvit superhrdinů po horory EC Comics, aby ji vlastně celou zničil a na jejích troskách vystavěl něco nového. Přístup, který přenáší i na své postavy.

A když se podíváte do historie, zkuste něco změnit. Něco malého, jako že třeba USA vyhrála ve Vietnamu. Takový krok učinil Moore ve chvíli, kdy chtěl psát politický příběh, avšak obával se, že by čtenáři neradi viděli útok na své oblíbené politiky. Stačí je trochu převléci a můžete si dovolit právě naše Strážce označit za quislingy.

Od silného politického příběhu se ale vraťme zpět k dopadu na komiks jako médium. Ten se mu podařil především díky mistrné preciznosti v stavbě příběhu. Zrcadlení jednoho a téhož, prolínání několika příběhových linií a jejich vzájemné odkazování, symbolismus. To vše vám dává důvod vracet se ke knize opakovaně. Věřte, že když ji otevřete po několika letech, objevíte další narážky, další náznaky a spoustu detailů, které vám při předchozích čteních unikly.

V citu pro detail si Moore notoval s Davem Gibbonsem. Ten předvedl ohromný talent při vtěsnávání obřího množství maličkostí do stěn panelů.

 Čtenáři z toho plyne útěcha: V pekle jsou přinejmenším rackové spokojení

Též jeho členění stránek v symetrických obrazcích nahrává do karet možnostem zrcadlení. Při prvním prolistování možná působí převládající souměrné devítipanelové stránky trochu staticky, ale nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Ba naopak, v rukou máte dílo v těchto ohledech tak komplexní, že vám přijde jen přirozené, když doktor Manhattan přemítá o teorii supersymetrie. A to i nyní, kdy máme její vyvrácení či čím dál méně pravděpodobné potvrzení na dosah ruky.

Gibbonsovy kresby se pak dotýká věc, kterou mění právě nové, třetí vydání komiksu. Nové barvy. Znáte to, recoloring je vždycky věc strašná. Vezmou originální, atmosférický komiks a vytvoří z něj digitální příšeru bez duše, na kterou se nedá koukat. No, a Strážce si vzal na paškál autor původních barev, John Higgins, a… Stala se věc nevídaná!

Higgins zachoval původní paletu, ale namísto vybledlých barev použil sytější, digitální. Bez velkých změn, především jako podtržení původních záměrů. A ano, kresby opravdu působí plastičtěji a vyrovnaněji, černé plochy zůstávají černé. Celkově komiks získal vyváženější feeling. Na druhou stranu se zapřísáhlým skalním fanouškům, dštícím za každou cenu oheň a síru, musí uznat za pravdu, že některé části opravdu ztratily na intenzitě či atmosféře. Sůvův sklep nevypadá tak zašle, ulice špinavě, stíny mnohokrát ztratily zlověstný nádech. Ale pak se dočtete k Příběhům černé lodě a hodíte vše za hlavu.

Higgins zvolil tečkovanější způsob barvení, který mnohem více vystihuje pulpovost magazínu. Zároveň tím lehce odlišuje běžný svět Strážců od symbolizujícího braku, zároveň tím upevňuje jeho zasazení do skutečného světa Strážců a ostatně i našeho. Jde o největší ze změn a také o tu nejvydařenější.

Strážci byli vždy přelomovým komiksem, který by neměl chybět v knihovně nikoho z nás. A v článku jako tento, nechceme-li jej natáhnout tak, že ho nikdo nebude chtít číst, se nedá ani postihnout vše, co Strážci znamenají. Podívejte se zběžně už jen na obálky. Logo orientované na boku namísto typických nebes titulní stránky. A na osmdesátá léta věc zcela nevídaná, totiž že se na obálkách vyskytují jen věci neživé. Pak otočíte stránku, a zjistíte, že obálka tvoří první panel příběhu. A pak zjistíte, že první panel souvisí s posledním. A pak zjistíte, jak moc reflektuje první sešit ten poslední. A pak…

Každý se nového vydání bál a leckdo nemůže novým barvám přijít na chuť. Faktem ale zůstává, že přes pár malicherných nedostatků funguje nový coloring na výbornou, a velice často původní komiks s přehledem překonává. A Strážci samotní? Strážci jsou pro komiks jako skvrna od krve na smajlíku. Symbol čiré nevinnosti, který může jediná kapka převrátit v jeho pravý opak.

Originální název: Watchmen
Český název: Strážci
Scénář: Alan Moore
Kresba: Dave Gibbons
Překlad: Viktor Janiš
Počet stran: 448
Vazba: Pevná vazba
Vydal: BB/art, Praha 2017
Doporučená cena: 990 Kč

Hodnocení redakce:

RECENZE komiksu Watchmen: Strážci
5 (100%) 1 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.